Artefakty

Stěžejní součástí každého chrámu bylo místo sloužící k uložení kouzla na určitou oblast působnosti, ie. areál chrámu a jeho vyhrazené okolí. Tato oblast byla vždy umístěna mimo samotný areál, neboť by bylo nevhodné, aby kouzelník zodpovědný za spuštění kouzla jeho účinku sám podlehl. Stejně tak byli povětšinou z chrámu vykázáni i všichni, kteří nebyli přímou součástí léčení.

Nejsou známy žádné záznamy o protikouzlu či artefaktu, který by umožnil předejít postižení, pokud se kouzelník nacházel na chrámovém území v době provedení kouzla.

Samotné zaříkadlo je spíše podobné rituálu - první záznamy o jeho užití sahají již před dobu zavedení hůlek; magický štětec zhotovený ze srsti magického tvora zůstal jedním z klíčových komponentů. Dle záznamů jsou pro určité typy kouzla vhodnější jisté druhy a odstíny srsti, ale srst bílé sedmi-ocasé lišky se zdá být kompatibilní s největším množstvím typů.

Jak již využití štětce napovídá, klíčovou součástí zaklínadla je správně provedený symbol Kanji odpovídající kouzlu a jeho konkrétnímu typu. Výsledný artefakt nesoucí podobnost talismanu omamori byl zpravidla ponechán na místě použití; zda-li je jeho setrvání opravdu nezbytné k udržení kouzla v chodu ale zůstává do dnešního dne neobjasněno. Zdroje tvrdí že po odvolání kouzla byly tyto talismany archivovány, ponechány jako důkazy o provedené léčbě.

Třetí klíčovou součástí je samotný fyzický artefakt, který je magicky propojen s oblastí chrámu, a na který je tedy nutné kouzlo vztáhnout.

Každému chrámu náležel přesně jeden takovýto objekt, a existují spekulace, že jeho vzhled a forma je pouze symbolického charakteru.

Objekt, zpravidla soška malé velikosti, nemůže být za použití moderních metod zreplikován - nedochoval se dokument popisující metodu propojení předmětu s chrámem či popisující jakékoli jiné rituální či funkční úpravy.

Známé ale zůstává, že uschování tohoto předmětu na území chrámu má spíše praktický než magický důvod - bez přítomnosti tohoto předmětu není možné kouzlo zrušit. Předmět měl tedy na území každého chrámu vyhrazený úkryt, kde byl uschován do opětovného užití kouzla.

Matsuda Namiyo - Mechanismus aktivace Enkiri chrámů (1930)