Utajené praktiky

Kouzlo Enkiri a jeho jednotlivé formy neodmyslitelně patří k téměř zapomenutému japonskému dědictví. První forma se objevila v druhé polovině 13. století v hlavním městě Japonska - Tokyu, nicméně veřejně dostupné chrámy dosáhly popularity na počátku 14. století. Neví se přesně, kdo kouzlo vytvořil, ale archivy a historikové předpokládají, že mu dala vzniknout skupina vysoce postavených kouzelníků s cílem vydělávat na léčení jak mudlů, tak kouzelníků.

Slovo Enkiri pochází z japonského 縁切り[engiri], znamenající buď přerušit pouto, rozpustit vztah, rozbít vztah, či přestřihnout vazby.

Jedná se o velice složitou magii, která spojuje prvky z léčebných kouzel, kouzel ovlivňujících psychiku člověka a prvky typické pro kletby.

Cílem tohoto kouzla je zbavit lidské bytosti jakýchkoli neduhů, které mohou vážně ohrozit budoucnost, sociální postavení, či partnerský život.

Kouzlo Enkiri se využívalo jedině v chrámech, které byly speciálně připraveny pro konkrétní formu léčby. Chrám má speciální postup aktivace, ke kterému jsou nutné artefakty, které však v tomto spisu probírat nebudu (nejsem na ně odborník). Stejně tak i deaktivace vyžaduje speciální artefakt a pokud dojde k jeho ztrátě, trvá kouzlo permanentně.

Předpokládá se, že první forma Enkiri byla pro zamezení nepřijatelných vztahů dětí vysoce postavených kouzelníků. Tato forma Enkiri zamezuje fyzický kontakt s kýmkoliv, kdo dosáhl čtrnácti jar života. Pro tuto formu také vznikl úplně první chrám. Překvapivě se nenacházel v hlavním městě, ale v lesích poblíž města Yokohama. Jednalo se o soukromý chrám, který byl vyhrazen pro meditaci, vzdělávání a zachování čistoty mladých dědiců z bohatých japonských rodů.

Postupně vznikaly další a další formy, protože se ukázalo, že mezi mladými dědici existuje více neřestí, které jejich rodičům nevyhovují. Alkoholismus, sexuální praktiky se zvířaty, kleptomanie, obžerství a mnoho dalších.

Jelikož již nestačil jeden chrám, postupně jich vzniklo více. Zpočátku sloužili opravdu pouze kouzelníkům z vysokých kast, později se však někteří rozhodli, že tuto formu léčení přenesou mezi kouzelníky a také tsunehito (v zákrytu tzv. šarlatánství).

První veřejný chrám pro kouzelníky i mudly, který vznikl v Tokyu, se nacházel v místech dnešní ulice Mahō no roji. Sloužil pro léčení nymfománie a opět pro kontrolu nezbedných dětí, které si chtěly hledat nápadníky mezi nevhodnou sortou.

Mnoho lidí se na konci 14. století začalo proti těmto chrámům bouřit. Především mladí lidé, kteří byli proti své vůli léčeni v těchto chrámech a nemohli mít s nikým fyzický kontakt, dokud jim rodiče nenalezli přijatelného partnera či partnerku. Začátkem 15. století také započaly první krádeže artefaktů, které uváděly chrámy do provozu, či naopak rušily jejich účinek.

Dle legendy zaznamenané v dosud stojícím chrámu, ve kterém se dříve provozovalo léčení za pomoci enkiri, došlo k odcizení napodobeniny jorogumo, která sloužila jako symbolický představitel chrámu.

I přes snahu bezpočtu kouzelníků zůstali pacienti pod vlivem kouzla až do konce svého života. V tomto ohledu se kouzlo chová tedy spíše jako kletba.

Vzhledem k povaze tohoto kouzla toto nesmírně zkomplikovalo život všem postiženým, a pravděpodobně zapříčinilo rapidní pokles zájmu o léčení touto magickou metodou.

Ve druhé polovině 15. století došlo k masivnímu zavírání a bourání těchto chrámů. Dochovalo se několik artefaktů a zřícenin. Jediný chrám, který nebyl zbořen, stojí dodnes v horách ostrova Honšú, kousek od města Nagano, nicméně je plně deaktivovaný a artefakt k jeho aktivaci byl ztracen.

Pro brífink japonského ministerstva kouzel (oddělení kleteb), připravil Yoshida Daichi (08/08/1970)